Světelná reklama patřila k propagačním prostředkům, zavrženým na počátku padesátých let jak z důvodů ideových, tak i technicko-hospodářských. Zatímco se z nočních ulic západních metropolí stávaly pověstné neonové džungle, města socialistického Československa se teprve začala probouzet z temných poúnorových let, kdy elektrický proud musel napájet především nucenou transformaci země s lehkým průmyslem v ocelářskou velmoc. Teprve po roce 1953 se centra těch největších českých a slovenských měst začala pozvolna měnit v plánovitě osvícená obchodní střediska.

Číst dál: Neonová džungle

Zeměkouli opředenou křivkami drah umělých oběžnic lze považovat za jeden z charakteristických obrazů konce padesátých let. Znázornění počátku „kosmického věku“ bychom měli doplnit soustřednými kružnicemi rádiových signálů, které vysílal první sovětský Спутник. Bylo možné sledovat jej na obloze dalekohledem, a rovněž poslouchat pravidelné impulzy, vycházející z dvojice jeho radiomajáků. Signály dalších sovětských družic přenesly na Zemi data z geofyzikální laboratoře, první fotografie odvrácené strany Měsíce, a nakonec i lidský hlas.

Číst dál: Signály z vesmíru

Pojetí ilustračního doprovodu vědeckých fantazií vycházelo v první polovině 50. let z omezení daných sovětskou „teorií nejzazší hranice“, která dovolovala zabývat se pouze technickými problémy nejbližších let: těžbou ropy, radiolokací, průmyslovou televizí, využitím sluneční energie atd. (Rjurikov 1963: 33). Aby fantazie nesešla z cesty socialistického realismu, soustředily se předpovědi na stále mohutnější a výkonnější stroje, přemisťující tuny zeminy při budování monumentů stalinské pětiletky. Budoucnost, patrná v obrysech soudobé techniky, se zdála být vyčíslitelná s matematickou přesností. S každou technickou inovací se zvyšoval výkon i rychlost strojů a dopravních prostředků, ale „rychleji“ nebylo jen heslem strojírenství a dopravy; sovětská věda chtěla zrychlit veškerou výrobu, tavení oceli i chemické reakce (Ljapunov 1954: 194).

Číst dál: Až uslyšíme obrazy a spatříme hudbu

Zatímco v dětských knížkách používali ilustrátoři už na sklonku 50. let poměrně široký rejstřík moderních výrazových prostředků, ve školních učebnicích ze stejné doby nalezneme velmi konzervativní kresby. Doma si děti mohly listovat Kouzelným slabikářem (SNDK, 1961) s výrazně stylizovanými obrázky Zdenka Seydla, ale ve škole používaly Slabikář (SPN) vyzdobený popisnými ilustracemi Václava Junka.

Číst dál: Začarované slabikáře

V roce 1958 se Československo jako jeden ze tří socialistických států zúčastnilo Světové výstavy EXPO 1958 v Bruselu. Libreto expozice navrhl Adolf Hoffmeister a Jindřich Santar jej později rozpracoval do podoby scénáře. Výstava s názvem Jeden den v Československu měla představit život socialistické země v ideálním světle. Oficiálním cílem bylo „ukázat organické spojení práce, života a kultury československého lidu […], harmonii mezi životní a kulturní úrovní lidu a nedílnost kultury a ekonomiky při budování socialismu“ (Soukupová 1959: 281).

Číst dál: Polyekrán v knížkách a časopisech

Obrázky z památníku vojína přezdívaného „Kulička“, který v letech 1958 až 1960 sloužil v Sokolnicích u Brna, působí jako autentické momentky z „vojenského života“. Vznikly pravděpodobně v rozmezí několika týdnů, možná i dnů. Zároveň ale naznačují, že jde o zhuštěnou kroniku dvou let: památníček začíná obrázkem nováčka, „ucha“ s odstávajícíma ušima, který myslí na nesnesitelně dlouhou řadu dní „vojny“, a končí sebevědomým „mazákem“ s cigaretou v koutku úst.

Číst dál: V upomínku na vojenská léta 1958—1960

Úspěšným startem dvoustupňové rakety, která v říjnu 1957 vynesla sondu Sputnik z Bajkonuru až na oběžnou dráhu Země, demonstroval Sovětský Svaz nejen možnost vyslat do kosmu vědeckou stanici, ale i schopnost zasáhnout jadernou hlavicí suverénní území USA. O dva roky později triumfoval Sovětský Svaz v souboji o raketovou superioritu znovu. Nejprve na povrch Měsíce dopadlo první dílo lidských rukou, a pak (7. října 1959) pořídila sonda Luna 3 první snímky odvrácené strany Měsíce. Odhalení dosud skryté podoby nejbližšího satelitu Země nezůstalo v satelitech Sovětského Svazu bez odezvy. Zvlášť úrodným polem vizualizací úspěchů sovětského raketového programu se stal magazín Dikobraz.

Číst dál: Autogram na rubu Měsíce

Vyslání prvních sputniků na oběžnou dráhu Země se mělo stát jednoznačným důkazem technické a technologické převahy Sovětského Svazu nad Spojenými státy. Obzvlášť působivě vyhlížela srovnání více než tunového Sputnika III s americkou "grapefruitovou družici" o poloměru 16 cm. O několik málo let později se sice ukázalo, že velikost satelitů ― stejně jako hory oceli nebo statisícová armáda traktorů ― nebude v nadcházející éře silikonu a výpočetní techniky rozhodující, ale v době konání Světové výstavy v Bruselu (1958) se zdálo, že úspěchy sovětských raketových konstruktérů signalizují konečné vítězství socialistické ekonomiky.

Číst dál: Země ― vesmír ― Bububulám