Předvánoční disciplína

V prosinci 1952 Antonín Zápotocký v proslulém rozhlasovém projevu dětem odhalil, že Děda Mráz je vlastně Ježíšek, který vyrostl, zestaral a nechal si narůst plnovous. V osobě nového distributora dárečků zůstala zachována důležitá funkce dozorující autority s vševidoucím pohledem, která odhalí i ty nejdrobnější prohřešky dětí proti domácímu a školnímu pořádku. Děda Mráz zkrátka nevydá vytouženou hračku, pokud jsou skutky malých školáků a školaček shledány závadnými. Dlouhá cesta Dědy Mráze z Čukotky do Československa byla pro děti dobou pokání za domácí i školní prohřešky, poslední příležitostí zpytovat svědomí a pokusit se o nápravu.

Číst dál: Předvánoční disciplína

Portréty atomu

Obrázky z neviditelného světa

Domněnky o nedělitelnosti atomů se sice začaly rozpadat dlouho před spuštěním první řetězové reakce, ale teprve v padesátých letech ‒ po ukázkách ničivé síly atomové bomby, po stavbě první jaderné elektrárny, a nakonec i rozhledny v podobě devíti atomů krystalu železa ‒ začal skutečný "atomový věk".

Číst dál: Portréty atomu

Proč nosí montéři modré šaty

Proč nosí montéři modré šaty

Texty brněnského básníka Zdeňka Kriebla (1911—1989) se vymykají z běžné produkce, určené v polovině 50. let dětským čtenářům. Vyprávění o zlomyslném kameni, který se nechal rukama nevinných dětí házet do oken, říkanku o šiškách na dubu a opeřené lišce nebo příběh o montérově touze dotknout se mráčku nad elektrickým vedením, lze stěží zařadit do širokého proudu angažovaných aktualizací klasických námětů nebo k programovým agitkám. Některé z poetických příběhů, popěvků, hádanek, veršů a říkadel prozrazují Krieblovu náklonnost k hravému humoru a nonsensu, která se naplno rozvinula počátkem 60. let ve sbírkách Posměšky na plot a Stradivárky z neonu.

Číst dál: Proč nosí montéři modré šaty

Ve srovnání s loňským rokem...

Bohumil Štěpán

Diagram, v němž jsou události zapsány přehledným a maximálně úsporným způsobem, umožňuje ukázat jisté souvislosti, a jiné zároveň opominout, zanedbat nebo potlačit. Před půl stoletím nepředstavovaly diagramy a grafy v novinách, v odborné literatuře nebo na podnikových nástěnkách pouhé vizualizace statistických údajů. Diagramy byly významnou součástí stranické propagandy ‒ a jejich ztvárnění věnovali propagační grafici značnou pozornost.

Číst dál: Ve srovnání s loňským rokem...

Sbohem a šáteček

V dubnu 1951 začala výstavba tzv. zakázaného pásma podél Československých hranic s Německem a Rakouskem. Z úseku v hloubce téměř dvou kilometrů bylo vystěhováno veškeré obyvatelstvo; na tento pás pusté země navazovalo hraniční pásmo o šířce kolem deseti kilometrů, kam směli řadoví občané jen se zvláštním povolením. Přesto se dodnes najdou pamětníci, kteří s úsměvem vzpomínají na romantický pobyt v některém z vojenských úseků, které pohltily dvě třetiny Šumavy. K němým svědectvím z časů železné opony patří ručně malovaný hedvábný šátek, na němž je pohromadě téměř vše, co nabízel panoramatický pohled na Šumavu padesátých let: strážní budka i modravé kopečky, za nimiž ležel svět válečných štváčů.

Číst dál: Sbohem a šáteček

Mytologická substance v propagační grafice

Jeden z textů, které v polovině padesátých let publikoval Roland Barthes v časopise Les lettres nouvelles, se zabýval vínem jako totemickým nápojem francouzského národa. Srovnatelnou pozici mělo v Československu pivo — národní a lidový nápoj, který byl sice považován (podobně jako francouzské víno) za jedinečný prostředek k utišení žízně, ale rovněž vykazoval schopnosti zakládat velmi různorodé mytologie, schopné obratně unikat z pastí protimluvů.

Číst dál: Mytologická substance v propagační grafice

Puma plná potkanů

Biologické zbrojní programy, zahájené v době Druhé světové války, se od konce čtyřicátých let rozvíjely na obou stranách železné opony. Bojové biologické prostředky (BBP) byly prokazatelně nasazeny v Číně a v Koreji počátkem padesátých let. Snímky otevřených pouzder biologických pum, které po nehlučném dopadu nezabíjely sprškou střepin, ale neviditelnými zárodky antraxu, moru nebo tularémie, se objevily také v československém tisku.

Číst dál: Puma plná potkanů

Děti, zápalky a Česká pojišťovna

Po Druhé světové válce existovalo v ČSR více než sedm set pojišťoven a pojišťovacích spolků. Dekretem prezidenta Beneše ze dne 24. října 1945 byly všechny tyto ústavy převedeny do péče státu. Během následujících dvou let se jejich počet radikálně snižoval, a od 1. ledna 1947 existovalo pouze pět národních podniků. Záhy po únoru 1948 z nich vyhláškou Ministerstva financí vznikl jediný ústav — Československá pojišťovna. Tento národní podnik si udržel monopolní postavení až do počátku 90. let. Vedle sjednávání pojistné ochrany občanů nebo socialistických organizací, měla pojišťovna zákonem uloženo provádět aktivní prevenci nejrůznějších škod.

Číst dál: Děti, zápalky a Česká pojišťovna

Život pod drobnohledem

mikrofotografie

Empirická pozorování patří k základům moderní vědy. Jejich produktem jsou (mimo jiné) nesmírná množství obrazů, šířených nejen mezi vědeckými komunitami. Spojení mikroskopu, který funguje přímo jako fotografický objektiv, a citlivé fotografické desky nebo komory s filmem, umožnilo zachytit prostým "neozbrojeným" okem obrazy nepatrných živočichů a jejich tkání. Tyto snímky – mikrofotografie – patřily dlouhodobě k nejpopulárnějším vědeckým obrazům. Pravděpodobně největší soubor byl v padesátých letech publikován nakladatelstvím Československé akademie věd. Kniha Život pod drobnohledem (1955) se stala jednak oslavou přístroje (mikroskopu), ale také technického obrazu, jenž se sám stává nástrojem poznání.

Číst dál: Život pod drobnohledem

Pozor na škodnou!

Zemědělské plakáty

Ve druhé polovině roku 1953 prohlásil soudruh Zápotocký na několika veřejných schůzích, že nikdo nesmí být v Jednotném zemědělském družstvu držen násilím. Tomu, kdo chce odejít, nesmí nikdo bránit, tvrdil prezident. Apeloval přitom na rolníky, aby si uvědomili, že družstvům patří budoucnost.

Číst dál: Pozor na škodnou!

Plastické kino

Praha plastická

V květnu 1955 se po téměř dvaceti letech v Praze opět veřejně promítaly stereoskopické filmy. V adaptovaném sále kina Praha si návštěvníci půjčovali plastové brýle s polarizačními filtry, aby mohli sledovat „plastické“ záběry z první československé spartakiády, záznam revolučního baletu nebo prvomájového průvodu. Ačkoliv mediální texty nadšeně propagovaly takzvaný plastický film nejen jako atraktivní podívanou, ale především jako první krok k „nejvyššímu stupni filmového umění“, naše první stálé kino stereoskopických filmů nabízelo poměrně jednotvárný program. Nedokázalo nalézt přitažlivou alternativu k nově zaváděné širokoúhlé projekci ani k tehdy čerstvému televiznímu vysílání, a brzy začalo ztrácet publikum.

Číst dál: Plastické kino

Československý voják v atomové válce

"Československá lidová armáda jako armáda nového typu vznikala a rostla pod vedením Komunistické strany Československa v boji dělníků a rolníků proti vykořisťování a útlaku kapitalistů, v boji našich národů za osvobození z fašistického jha. V tomto duchu je i vychovávána", dočteme se v úvodu k Základní příručce pro důstojníky v záloze, vydané v roce 1956. K zajímavým svědectvím o přípravách československých vojínů na nukleární válku patří ilustrované pokyny k činnosti během atomového výbuchu a bezprostředně po něm. Anonymní perokresby dokládají mužné přátelství v boji, i v dekontaminačních sprchách.

Číst dál: Československý voják v atomové válce

Diapozitivní výchova

Diapozitivní výchova

Diapásy, celuloidové proužky s barevným potiskem, začaly už ve dvacátých a třicátých letech nahrazovat obrázkové sekvence, malované na úzkých tabulkách skla, které se používaly v projektorech s hořící svíčkou. V padesátých letech se objevily nové bakelitové promítačky s elektrickou žárovkou, nebezpečný celuloid byl vystřídán acetátem celulózy, a diafilmy (filmové svitky) se dětem ukazovaly nejen večer v kruhu rodiny, ale také ve škole během vyučování.

Číst dál: Diapozitivní výchova