Československá vizuální kultura v 50. letech
Porcovat minulost na oddíly dekád je možná praktické, ale pramálo opodstatněné: desetiletí není nijak ucelená ani soudržná část historie. Přitom právě "padesátá léta" jsou v obecném povědomí zapsána jako jedna souvislá (a zároveň zvlášť temná) kapitola národních dějin. Po únoru 1948 došlo ke společenským změnám s dlouhodobými důsledky; během deseti let zažilo Československo destrukci parlamentní demokracie, stalinské procesy, násilnou kolektivizaci, drtivou měnovou reformu... i první mírnou oblevu tuhých pravidel prosovětského systému. "Padesátá léta" by pro nás mohla být uzavřenou a snadno přehlednou řadou historických událostí. Pokud se k nim (znovu) vracíme, pak nikoliv pro výstrahu nebo poučení, ale s otázkou, která není nejnovější, a přesto zůstává aktuální: ptáme se na povahu našeho vztahu k modernitě, k našim moderním dějinám. Došlo ve druhé polovině 40. let k nějaké poruše v dosavadním programu nebo se jednalo o jeho (nevyhnutelný) důsledek? Jestliže budeme minulost považovat za organický řetězec událostí, snadno uvěříme přání zahlédnout "obraz doby" jako mozaiku, která se před našima očima poslušně poskládá ze všech dostupných (dochovaných) střípků kdysi celistvé formace. Minulost se před námi složí jako puzzle z oficiálních fotografií, z (reprodukcí) malířských pláten, sousoší, z filmových snímků, ale také z momentek v rodinných albech, z ilustrací v dětských knížkách a na obalech potravin, ze vzpomínek na vybavení babiččiny kuchyně a z mnoha dalších obrazů, které přežily svou dobu. Výsledný obraz ovšem nebude nezaujatou syntézou střípků; víme, že jde o hru podle aktuálních pravidel. Obraz doby (t.j. padesátých let) je nyní spojován především s naturalistickými pózami titánů práce a šťastnými tvářemi dělníků na velkolepé stavbě lepších zítřků. Tyto obrazy jsme stále ochotni považovat za esenci bezmála celé dekády — ačkoliv zobrazování podle sovětského modelu bylo od počátku přijímáno se značnými rozpaky, a nemělo dlouhého trvání.V dějinách československé vizuální kultury představuje trvalejší tendenci vliv meziválečné avantgardy, spíš než mohutná, ale krátkodobá vlna nadšení sovětským realismem, která se vzedmula v osvobozené republice.
Novinky na stránkách:
Brigáda v mateřské škole
Brigáda — dobrovolná pracovní činnost, kterou občané socialistického Československa vykonávali v podstatě povinně, obvykle slouží jako vzorový příklad diskrepance mezi oficiální rétorikou a skutečným stavem (tehdejších) věcí. Nedělní brigáda však představovala jednu z mála aktivit, kterou si příslušník vítězné dělnické třídy mohl ve volném čase dopřát, aniž by byl obviněn (nebo se sám obviňoval) z neproduktivní zahálčivosti. Navzdory četným zprávám o nátlaku, který na podporu brigádnického hnutí vyvíjeli členové strany, pracovníci národních výborů nebo učitelé, je třeba připustit, že některé skupiny obyvatelstva pracovaly nad rámec svých povinností skutečně dobrovolně a s radostí.
Číst dál: Brigáda v mateřské škole >
Nekřečkujte v spíži mouku!
V projektech společenských reformátorů i ve skutečně fungujících rovnostářských komunitách patří k nejzavrženíhodnějším přestupkům, jichž se může jednotlivec dopustit, hromadění zásob přesahujících jeho aktuální potřeby. V době, kdy se také československá společnost, procházející po Druhé světové válce očistným procesem, měla transformovat ve stejnorodé a semknuté společenství, (které ze svého středu vyloučí cizácké Němce, proradné sionisty a jiné kosmopolitní "živly"), se schraňování potravin a průmyslového zboží stalo kriminálním činem. Ačkoliv se potravinami zásobili v podstatě všichni řadoví občané (pokud k tomu měli v době poválečného nedostatku příležitost), pronásledováni byli především "křečci" z řad poražených tříd.
Číst dál: "Bývalí lidé" v karikaturách Leo Haase >
Sovětská didaktická a popularizační ilustrace ve Světě techniky
"25. listopadu 1974 v 10 hodin ráno vzlétne letadlo na Kavkaze, za dva dni přistane na Měsíci, tam posádka pobude 10 pozemských dní čili necelý jeden měsíční den a přistane 9. prosince opět na Zemi na Cimljanském moři." "Zprávy" sovětských kosmonautů a vědeckých pracovníků o prvním letu na Měsíc naplnily v roce 1954 celé jedno číslo sovětského magazínu "Знание — сила" (Poznání je síla). Stručný výtah z ilustrovaných článků přetiskl o rok později tuzemský populárně technický měsíčník Svět techniky. Futuristická vize první cesty k nejbližšímu satelitu Země je jedním z mnoha dokladů sovětského vlivu, který počátkem padesátých let pronikal do všech sfér veřejného života — i do obecných představ o budoucí podobě vědy a techniky.
Číst dál: První let na Měsíc >
Dikobraz slaví vítězství sovětské kosmonautiky
Úspěšným startem dvoustupňové rakety, která v říjnu 1957 vynesla sondu Sputnik z Bajkonuru až na oběžnou dráhu Země, demonstroval Sovětský Svaz nejen možnost vyslat do kosmu vědeckou stanici, ale i schopnost zasáhnout jadernou hlavicí suverénní a dosud neohrožené území USA. O dva roky později triumfoval Sovětský Svaz v souboji o raketovou superioritu znovu. Nejprve na povrch Měsíce dopadlo první dílo lidských rukou, a pak (7. října 1959) pořídila sonda Luna 3 první snímky odvrácené strany Měsíce. Odhalení dosud skryté podoby nejbližšího satelitu Země nezůstalo v satelitech Sovětského Svazu bez odezvy. Zvlášť úrodným polem vizualizací úspěchů sovětského raketového programu se stal magazín Dikobraz.
Číst dál: Autogram na rubu Měsíce >