Jiří Winter

1924—2011

V době nacistické okupace studoval na pražské Grafické škole, po válce navštěvoval přednášky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Koncem roku 1949 vytvořil s autorem námětů Bedřichem Kopecným (1913—1972) tandem zaměřený na výrobu kresleného humoru. Pod společným pseudonymem Neprakta publikovali během dvaceti let bezmála deset tisíc kreslených vtipů. Některé z nich se objevily i na prvním vystoupení tvůrčí skupiny Máj v roce 1957. V 60. letech vystavovali oba Nepraktové se sdružením Polylegran. Jiří Winter kreslil pro Československou televizi, spolupracoval s Laternou magikou a jeho výrazné charaktery, vymezené silnou a stejnoměrně vedenou linií, se objevily v několika animovaných filmech. Ilustroval technické i přírodovědné publikace a dlouhou řadu humoristických titulů, především povídky, romány a libreta komiksových seriálů Miloslava Švandrlíka.

 

Jiří Winter, Učme se od klasiků, Dikobraz, roč. X, č. 46, 11. listopadu 1954, s. 365

 

1924
12. července se narodil v Praze.
1935
Začal studovat sedmileté reálné gymnázium, nejprve v Dušní ulici, později na Malé Straně.
1940
V bazaru se starožitnostmi na Karlově náměstí se seznámil s Bedřichem Kopecným, který jej poučil o starém asijském a severoafrickém umění.
1942
Po maturitě nastoupil na grafickou školu.
1943
V rámci totálního nasazení pracoval v zahradnictví Trójského zámku.
1944
Na jaře byl společně s rodiči zatčen gestapem a obviněn z přechovávání střelných zbraní. Zbytek války strávil v bavorské káznici v Bernau u jezera Chiemsee.
1945
V červnu se vrátil do Prahy. Po otci, který na sklonku válku zemřel ve vězení na Pankráci, převzal sklenářskou dílnu.
1946
Začátkem roku začal studovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na podzim nastoupil půlroční náhradní vojenskou službu.
1949
Na přelomu října a listopadu začal s přítelem Kopecným kreslit vtipy, které pak pod společným pseudonymem nabízeli v redakcích novin a časopisů. V listopadu poprvé uspěli ve Svobodném slově, o měsíc později v Dikobrazu.
1950
Převzal od Kopecného vedení záznamů o Nepraktových vtipech.
1953
Ilustroval technické publikace, kynologickou příručku a knihu o včelách. Na podzim začal spolupracovat s Československou televisí.
1954
Jako člen SVU Marold vystavoval společně s Karlem Mrázkem.
1955
V prosinci vyšel v Dikobrazu tisící Nepraktův vtip.
1957
Vystavoval s tvůrčí skupinou Máj. V pražském Obecním domě se tehdy objevilo sedmnáct Nepraktových vtipů.
1960
Ve výtvarné soutěži na druhém ročníku Haškovy Lipnice získal společně s Kopecným první cenu. Začal spolupracovat se spisovatelem Miloslavem Švandrlíkem. Pro animovaný film režiséra Eduarda Hofmana Červená aerovka vytvořil ploškové loutky.
1961
Spolupracoval s Laternou magikou na přípravě nového programu.
1963
Navrhl charaktery pro „dokumentární historickou reportáž“ Josefa Kořána Poselstvo krále Jiříka.
1966
Jako scenárista a výtvarník se podílel na vzniku animovaného filmu Pražská strašidla.
1968
V srpnu začal vycházet v Ohníčku komiks Sek a Zula. Do bývalého časopisu Svět sovětů, přejmenovaného na S32, kreslil seriál Jak vyhubili upíry na Rusi.
1969
Ilustroval první díl Švandrlíkových Černých baronů.
1970
Miloslav Švandrlík nahradil Bedřicha Kopecného v úloze libretisty Nepraktových vtipů. V srpnu vyšel v Dikobrazu první kreslený vtip nového autorského tandemu.
1972
Po smrti Bedřicha Kopecného se stal výhradním majitelem někdejšího „firemního“ jména.
1980
V prostorách Staroměstské radnice vystavoval více než tisíc kreseb.
1981
Na prvního máje obdržel titul zasloužilý umělec „za dlouholetou uměleckou činnost, kterou obohatil náš kulturní život“.
1984
Nakladatelství Práce vydalo dosud nejrozsáhlejší soubor vtipů, knihu 929× Neprakta.
1993
Třetím autorem námětů Nepraktových vtipů se stal novinář Emil Schneider (1949–2010).
2001
Byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů za největší počet (třicet pět tisíc) publikovaných kreslených vtipů.
2011
30. října zemřel v pražské vojenské nemocnici.