Bedřich Kopecný

1913—1972

Spoluzakladatel "firmy" na výrobu kresleného humoru Neprakta.

Bedřich Kopecný v reportáži o vzniku knihy Motivy z amfor. Československý filmový týdeník č. 34, 1964

1913

1. března se narodil ve Vídni v rodině důstojníka rakousko-uherské armády.
1919
Po vzniku Československa se s rodiči a sestrou přestěhoval do Prahy.
1931
Maturoval na Prvním českém reálném gymnáziu v Ječné ulici. V říjnu byl imatrikulován na Českém vysokém učení technickém jako řádný posluchač inženýrského stavitelství.
1936
Zanechal studií na ČVUT.
1937
Nastoupil dvouletou vojenskou službu.
1939
Od srpna byl zaměstnán v bazaru Orientální zajímavosti, který sídlil ve Václavské pasáži na Karlově náměstí, jako restaurátor a znalec orientálního umění a koberců. V novinách a časopisech publikoval satirické črty a povídky s vlastními ilustracemi.
1940
Začal se přátelit se s gymnazistou a začínajícím sběratelem starožitností Jiřím Winterem.
1945
V červnu vstoupil do armády jako příslušník ženijního útvaru. Při explozi likvidované miny utrpěl vážný úraz, který měl za následek ztrátu téměř všech zubů.
1946
Po opakovaném léčení ve vojenské nemocnici odešel do civilu. Zaměstnán byl jako kameník u svého švagra, kamenosochaře Antonína Žemličky.
1947
V únoru začal psát pro národně socialistický týdeník Svobodný zítřek fejetony z fiktivního Abdulistánu, v nichž komentoval společenskou a politickou situaci v poválečném Československu.
1948
Od podzimu byl zaměstnán v Orientálním bazaru V. Kabáta v pasáži paláce Fénix na Václavském náměstí. V srpnu napsal veršovaný text Raketa, k němuž připojil podtitul Neprakta step. Jde o první doloženou zmínku o Nepraktovi.
1949
V létě byl odsouzen za to, že neoznámil příslušným úřadům kontakt s údajným „agentem cizích zahraničních kruhů“, ke třem měsícům odnětí svobody. Na přelomu října a listopadu založil s Jiřím Winterem „firmu“ na výrobu kresleného humoru. Od počátku vedl o této činnosti přesné záznamy. 20. listopadu vyšel ve Svobodném slově Nepraktův první vtip.
1950
Nastoupil k výkonu trestu jako horník na Dole Fierlinger ve Vinařicích u Kladna. Po propuštění absolvoval šestiměsíční brigádu v rudném dole v Mníšku pod Brdy.
1951
V červnu byl na základě dekretu o všeobecné pracovní povinnosti poslán těžit uranovou rudu na šachtu v Bytízu u Příbrami.
1952
Při práci v uranovém dole utrpěl vážný úraz obličej, jehož následků se už nikdy nezbavil.
1954
Prováděl pomocné kamenické práce na stavbě Stalinova pomníku. Pro opakované zdravotní potíže místo po třech měsících opustil.
1955
Nepraktovy „veselé kresby“ opilců byly vystaveny v přednáškovém sále kliniky U Apolináře. 1960
V libereckém muzeu a v pražské galerii Fronta proběhly dvě velké výstavy Nepraktových kreseb pro tisk a televizi. V červenci získali společně s Jiřím Winterem první cenu ve výtvarné soutěži na Festivalu humoru a satiry Haškova Lipnice. V Mladé frontě vyšla kniha Motivy z amfor.
1964
Společně s Jiřím Winterem se objevil v Československém filmovém týdeníku v reportáži o vzniku knihy Motivy z amfor.
1965
Stal se členem Českého fondu výtvarných umělců. Kvůli chronickým bolestem hlavy a kloubů byl opakovaně hospitalizován.
Účinkoval ve studentském filmu Šibeniční humor režisérky Iskry Dimčevské-Ouhilal.
1966
Pokoušel se osamostatnit a publikovat vlastní kresby.
1969
Na konci roku se pod svým vlastním jménem zúčastnil poslední výstavy sdružení Polylegran.
1972
1. listopadu zemřel v pražské nemocnici Na Františku.

Kresby Bedřicha Kopecného